Už týden před maratonem jsem byl nervózní, tak nějak zdravě v očekávání toho, jaké to bude. Nervozita se skládala z očekávání i touhy mít to za sebou, ale také tak nějak globálně si to užít :D Když konečně přišel sobotní večer, začal jsem se těšit fakt fest. Zalehl jsem v jedenáct, budíček v šest ráno. Koupelna, snídaně ovesné vločky a zavodňovat - říkal Škorpil. Tak zavodňuju jak vzteklý, mezi tím tři odskoky na onu místnost, dál zavodňuju. A zapomínám. Přelepit bradavky, namazat citlivá místa, málem sluneční brejle... Pro ty jsem se vrátil po krátkém zvažování z garáže - neprohloupil jsem. Vyrážel jsem před půl devátou, v devět start. Parkuju u Hlaváku kolem čtyřiceti, dvacet minut do startu. Sakra, vždyť já to nestihnu! Rychle na převlíkačku, do šaten, vystát frontu na toitoiku a hurá na start. Je kosa jako blázen, ale zvolená kombinace dlouhý triko-krátký triko a šortky mi přijde dostačující.
Na startu v předposledním koridoru zjišťuju, že jsem zapomněl dobít i hodinky, ale vydržely. Vyhledávají satelity, pak dlouhé čekání, poskoky dopředu, další dlouhé čekání. Zase vyhledávám satelity. Zase poskoky. A tak furt... Heh, prej nestihnu start. Houby. Poskakuju směr start asi deset minut, každá z nich je dlouhá jak Lovosice. Pak výstřel, vylétly balónky, první tóny Vltavy. Je to doják. Jsem jako stará bába, taky se mi nahrnuly kroupy do očí. Rychle zamáčknout slzu a zas poposkočit. Startem probíhám skoro osm minut po Afričanech...
Tak a jdeme na to. V Pařížský to jde, na jejím konci první zastávka fanclubu, úsměvy do objektivů a mávačka. Pak přes most a hurá na Karlův most. Zatracený kostky. Zatáčka směr Rudolfinum, přes most a do Holešovic. Podruhé fanclub a neoblíbená část přes Libeňák a Rohanské nábřeží. To znám z půlky - nekonečná rovinka, fouká a nejsou tam lidi...
Pak už jsem zpátky v Pařížské, potřetí fanclub a proběhnutí Staromákem. To je fajn. Klušu celkem dobře, ale vrazil jsem cestou nohu do díry po kočičí hlavě a při vyrovnávání škobrtnutí mi luplo v zádech. Bolí to při došlapu na pravou nohu, uvidíme... Příkopy, Národní, nábřeží směr Nusle a Podolí. Začíná to být zase dobrý, před otočkou v Podolí mám z krku půlmaraton - v rekordu ;) V Podolí měla být počtvrté partička fanoušků. Nebyla. Nevím, jestli to nestočit do porodnice. Dnes máme termín porodu. Tak co, Lili, kde jsi? Rozhodnu se na otočce na Strakonické. Když tam nebudou, hned na přívoz a hajdy do porodnice, jestli nejsme rozmnožení...
Při cestě z Podolí začínám myslet na blbosti. Mám pocit, že bradavky jsou v hajzlu, pobolívá mě okolo kolena, aspoň zapomínám na pobolívání v zádech. Asi po třech kilometrech odpočítávání kilometrů do cíle (tak kolik ještě? dvacet? hmm, to je do Zbraslavi a zpět a ještě na otočku k Podolské vodárně...) se znovu soustředím na něco jiného než sebe. Moc mi ale nepomáhá dlouhá rovinka k otočce na Strakonické. Tam je naštěstí opět fanclub v plném počtu - nerodíme! Fajn, nabíjí mě to a nohy se zase rozkmitaly trochu víc. Běžím zpátky do centra, tahle pasáž se mi líbí. Nohy fungují, ale okolo mě se rojí stále více trosek. To teda moc nepřidá :)
Zatáčka k Národnímu přes řeku, pak u Rudolfina zase přes most a hurá na Holešovice. Z Nuslí až k Lihovaru jsem se držel s vodiči na 4:30, partička okolo Miloše Škorpila hýřila dobrou náladou, v chumlu se běželo fajn, pak jsem se na osvěžovačce u Lihovaru utrhl a běžel už sám. Ohromnou motivací bylo vidět týpky, kteří se vzepřeli osudu a bojovali navzdory handicapu - nejvíc na mě zapůsobil borec s jednou nohou, který doslova pelášil za pomocí berlí. Neuvěřitelné. Zatleskal jsem a zíral s otevřenou hubou. Když on, tak já... Prostě to dokončím, i kdybych měl jít do cíle po čtyřech.
Naštěstí jsem po čtyřech nemusel, ale ještě před Holešovicemi zjistil, že rozbíhat se z chůze je čím dál těžší. I proto jsem začal vynechávat osvěžovačky. Seběh z Libeňáku, znovu na Rohanském nábřeží. Nemám to tam moc rád, ale říkám si, že už to aspoň vede do cíle. Na 39. km překvapení - opět fanclub. Nečekané místo, nečekaná vzpruha. Nakopává mě to a chytám správný rytmus na poslední dva kiláky a něco k tomu... Přeskákám kostky před Pařížskou a pak jsem v cílové rovince. Užívám si houstnoucí dav lidí, jejich skandování, zkouším ještě trochu zrychlit, ale nijak zvlášť neblbnu :) Těsně před cílem si vítězně zapumpuju, pod cílovou branou zmáčknu stopky a... Pořád si nějak nemůžu uvědomit, že jsem to zvládl. Popravdě, čekal jsem to horší. Mnohem horší. Ne že bych teda necítil nohy :)
Jde to ráz na ráz, seberou mi čip, vrazí medaili na krk, úsměv a gratulace, pak termoizolační folie, taška s pitím a tyčinkou, seberu si ještě banán a s chutí se zakousnu. Organizace je dokonalá. Opravdu, klobouk dolů... Cestu od cíle k převlékárně lemují vyřízení běžci a zmatení turisté. V převlékárně si sednu na lavici a vychutnávám si bolest v nohách. Jo, díky, daly jste to... Svléknu tričko a zjišťuju, že bradavky přežily. Zato znamínka okolo moc ne, tři jsou rozedřená, dvě do krve. Trochu otlačené paty. Ale jinak pohoda. Hmm.
Všude ve vzduchu kafr a různé masážní přípravky. Fronta na rytí medaile nekonečná, kašlu na to a jdu hledat fanclub. Už je vidím. Pověsím medaili na krk Bertičce, potřesu si rukou s Petrem, dostanu pusu od ženy a mámy. A jdem na jídlo. Jsem zvědavý, jestli zítra vstanu...
Apendix: V pondělí jsem vstal. Bolely paty a schody směrem dolů celkem tortura, ale chodí mi to. Uff, tak takové to je. A příště pod 4 hodiny...
Podle hodinek uběhnuto: 42,72 km
Čas: 4:24:42 (os. rekord, že ano...) - čas uvedený v přihlášce 4:55:00, očekávaný čas před startem 4:30:00
Průměrná rychlost: 9,7 km/h
Průměrné tempo: 6,11 min/km
Pořadí: 4328. z 5624 běžců, kteří dokončili (v kategorii AMM 1981.)
Počasí: cca 10-12 stupňů Celsia, střídavě polojasno a zataženo, místy vítr
Mezičasy
10 km - 1:03:52
20 km - 2:05:53
1/2maraton - 2:12:23 (os. rekord, heh)
30 km - 3:06:38
40 km - 4:11:32
Spálené kalorie: 3580 :D
Chybí už jen rosný bod :-)
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že i pouhé fanouškovství bylo náročné :-), je čas prvního(!) maratonu výborný a navíc lepší než plánovaný. Takže díky za tu zkušenost a opětovné dodání energie do tréninku.